• Všechny velikosti
  • Velké
  • Malé
  • Barevné
  • Černobílé
  • Jen barevné
Ještěrka zelená. Ještěrka obecná. Ještěrka zední. Ještěrka živorodá. čel. Lacertidae - ještěrkovití. 4 končetiny, prostřední prst na zadní končetině výrazně delší – slouží ke kotvení při šplhání. ocas dokáží odvrhnout (autotomie) pro odlákání pozornosti v případě útoku predátora (nebo neodborné manipulaci). Ocas po čase doroste téměř plné původní délky – regenerovaná část má však jiné zbarvení a částečně odlišný tvar. Ocas lze opět odvrhnout až nad regenerovanou částí. živí se hlavně drobnými bezobratlými, ale častý je i kanibalizmus… - Taxonomicky důležité šupiny jsou – pileus (krční límec), štítky na hlavě (počet a tvar) zbarvení je značně variabilní a není spolehlivým určovacím znakem – ač se tak v literatuře často uvádí. Ještěrka obecná (Lacerta agilis) cm; na hřbetě tmavší pruh lemovaný dvěma světlými. na bocích velké tmavé skvrny s bílou tečkou (někdy chybí u samců) samci se zelenou hlavou a boky (hlavně na jaře, po zbytek roku zelená barva posupně přechází do žluté až hnědé), samice celé šedohnědé. Mláďata jsou hnědá s výraznými bílými „pavími oky na těle – toto zbarvení se mění s věkem a je nahrazeno zbarvením dospělých zvířat. několik barevných aberací (forem) – erythronota (výrazný červený pruh na zádech), concolor (jednolité zbarvení) a také melanismus (černá zvířata)… v ČR pouze Lacerta agilis agilis. suchá slunná stanoviště (do 600 m n.m.) Ještěrka zelená (Lacerta viridis) naše největší ještěrka ( cm); velmi dlouhý ocas (asi 60 % těla) samci sytě zelení, modré hrdlo v době rozmnožování, neskvrnité břicho zbarvené do žluta. samice se zeleným hřbetem, boky hnědavé (občas 2 bílé pásy), hrdlo světlé, více skvrnité, rozptýlené tmavé tečky na hřbetě. Mláďata jsou hnědá s drobnými světlými tečkami oky na těle – toto zbarvení se mění s věkem a je nahrazeno zbarvením dospělých zvířat. preferuje nížiny (obvykle do 400 m n.m.), stepi a lesostepi (Jižní Morava a Povltaví, Č. Středohoří) Ještěrka zední (Podarcis muralis) cm; štíhlá, svrchu hnědá (bronzový lesk) s tmavými skvrnami a síťováním (u samic splývá v pruhy) Viditelné a jasně odlišitelné Massetericum = šupina mezi okem a uchem. na bocích tmavé pruhy; mohou být modré skvrnky (u samců) břicho světlé až do červena (u starších jedinců) velmi dlouhý ocas a dlouhé končetiny – dobře skáče a šplhá. v ČR pouze na Štramberku (vrch Kotouč) Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) zavalitější ještěrka, cm; hnědý hřbet, chybí zelená barva, častý melanismus. většinou dvě světlé linky po stranách hřbetu, tmavé skvrny (u samců se světlým středem) samci mají oranžové až červené břicho s tmavými skvrnami, samice světlé beze skvrn (není pravidlem) slabé a kratší nohy. střední až vyšší polohy (paseky), na vlhčích stanovištích i do nížin. V našich podmínkách rodí mláďata (ovoviviparie), na jihu Evropy nížinné populace kladou vejce a horské populace rodí mláďata. Rozšíření zasahuje až za polární kruh
Ještěrka zelená. Ještěrka obecná. Ještěrka zední. Ještěrka živorodá. čel. Lacertidae - ještěrkovití. 4 končetiny, prostřední prst na zadní končetině výrazně delší – slouží ke kotvení při šplhání. ocas dokáží odvrhnout (autotomie) pro odlákání pozornosti v případě útoku predátora (nebo neodborné manipulaci). Ocas po čase doroste téměř plné původní délky – regenerovaná část má však jiné zbarvení a částečně odlišný tvar. Ocas lze opět odvrhnout až nad regenerovanou částí. živí se hlavně drobnými bezobratlými, ale častý je i kanibalizmus… - Taxonomicky důležité šupiny jsou – pileus (krční límec), štítky na hlavě (počet a tvar) zbarvení je značně variabilní a není spolehlivým určovacím znakem – ač se tak v literatuře často uvádí. Ještěrka obecná (Lacerta agilis) cm; na hřbetě tmavší pruh lemovaný dvěma světlými. na bocích velké tmavé skvrny s bílou tečkou (někdy chybí u samců) samci se zelenou hlavou a boky (hlavně na jaře, po zbytek roku zelená barva posupně přechází do žluté až hnědé), samice celé šedohnědé. Mláďata jsou hnědá s výraznými bílými „pavími oky na těle – toto zbarvení se mění s věkem a je nahrazeno zbarvením dospělých zvířat. několik barevných aberací (forem) – erythronota (výrazný červený pruh na zádech), concolor (jednolité zbarvení) a také melanismus (černá zvířata)… v ČR pouze Lacerta agilis agilis. suchá slunná stanoviště (do 600 m n.m.) Ještěrka zelená (Lacerta viridis) naše největší ještěrka ( cm); velmi dlouhý ocas (asi 60 % těla) samci sytě zelení, modré hrdlo v době rozmnožování, neskvrnité břicho zbarvené do žluta. samice se zeleným hřbetem, boky hnědavé (občas 2 bílé pásy), hrdlo světlé, více skvrnité, rozptýlené tmavé tečky na hřbetě. Mláďata jsou hnědá s drobnými světlými tečkami oky na těle – toto zbarvení se mění s věkem a je nahrazeno zbarvením dospělých zvířat. preferuje nížiny (obvykle do 400 m n.m.), stepi a lesostepi (Jižní Morava a Povltaví, Č. Středohoří) Ještěrka zední (Podarcis muralis) cm; štíhlá, svrchu hnědá (bronzový lesk) s tmavými skvrnami a síťováním (u samic splývá v pruhy) Viditelné a jasně odlišitelné Massetericum = šupina mezi okem a uchem. na bocích tmavé pruhy; mohou být modré skvrnky (u samců) břicho světlé až do červena (u starších jedinců) velmi dlouhý ocas a dlouhé končetiny – dobře skáče a šplhá. v ČR pouze na Štramberku (vrch Kotouč) Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) zavalitější ještěrka, cm; hnědý hřbet, chybí zelená barva, častý melanismus. většinou dvě světlé linky po stranách hřbetu, tmavé skvrny (u samců se světlým středem) samci mají oranžové až červené břicho s tmavými skvrnami, samice světlé beze skvrn (není pravidlem) slabé a kratší nohy. střední až vyšší polohy (paseky), na vlhčích stanovištích i do nížin. V našich podmínkách rodí mláďata (ovoviviparie), na jihu Evropy nížinné populace kladou vejce a horské populace rodí mláďata. Rozšíření zasahuje až za polární kruh
Při pokusu o sdílení polohy došlo k chybě
Více informací
odkazuje na služby nejen od Seznam.cz.

© 1996–2024 Seznam.cz, a.s.

3341/6128